Ze silnice na gravel

Odpověď

Přechod ze silnice na gravel není jen o širším plášti. Petr Vakoč čekal něco jako Strade Bianche a zjistil, že závody jsou od sebe hodně odlišné a většinou techničtější, takže ve skupině často nevidíte, co je pod vámi, a vybíráte mezi zákrytem a výhledem na trať. Šířka gum, která mu na začátku přišla zbytečná, je při jízdě naslepo v technických pasážích to, co drží jezdce vpředu, i když nemusí být nejrychlejší volba pro každou vyjížďku. Závody, které stojí za cestu, se liší: někde je podstata atmosféra a víc dní na trati, jinde bahno a tlak na výsledek, jinde krajina. Gravel v běžném tempu není o moc pomalejší než silnička a otevře cesty, kam byste se silničním kolem nechtěli.

Co si odnést

1. 01

   Ve skupině na gravelu často nevidíte, co je pod vámi, a vybíráte mezi zákrytem a výhledem na trať. Některé pasáže je lepší projet pomaleji a jistěji, i když návrat do skupiny pak stojí sílu.

2. 02

   Širší plášť na technický závod, kde se jede naslepo ve větší skupině, je způsob, jak zůstat vpředu. Na rychlý hladký štěrk blízko silnice taková šířka nutná není a nemusí být nejrychlejší volba ani pro běžnou jízdu.

3. 03

   Než se přihlásíte, podívejte se, jestli je závod o atmosféru a krajinu, nebo o tvrdý výsledek na rozbité trati. Bahno umí kolo zničit a velmi dlouhý formát přes noc není podmínka toho, aby gravel dával smysl.

4. 04

   Z míst, která Petr Vakoč projel, mu na gravelovou dovolenou nejvíc sedí Girona: od cest, které sjedou i silniční kolo, po terén blízko bajku, a trasy vám popíšou v místních cykloobchodech. V Česku kombinuje silnice a gravel na Šumavě a v Brdech, klidně podle cyklotras.

5. 05

   Když se tréninkový průměr drží zhruba mezi 25 a 28 kilometry v hodině, rozdíl proti silničce podle Petra Vakoče není velký a dostanete se na cesty, kam byste se silničním kolem nechtěli. Kdo nezávodí, udělá líp s hravým kolem, na které jdou i širší pláště, než s tvrdým aero rámem.